Poloha
Erlabrunn leží v západním Krušnohoří v největší lesní oblasti v Sasku. Je idylicky uložen v horském údolí, obklopen rozsáhlými smrkovými a bukovými lesy. Dva vodní toky protékají touto krajinou: Schwarzwasser, řeka pramenící na Fichtelbergu a potok Steinbach, který protéká malerickým údolím se strmými granitovými skalami. V oblastech Georgen- a Albertsthal dosahuje toto město výšky 610 m. n. m. a šplhá nahoru až k nadmořské výšce 710 m.
Erlabrunn disponuje dobrým dopravním spojením. Leží na státní silnici 272, která vede z města Schwarzenberg do města Johanngeorgenstadt a dále až k českým hranicím. Přímo vedle silnice vede železniční trať Aue – Karlovy Vary, která vede přes města Schwarzenberg, Erlabrunn a Johanngeorgenstadt.
Historie
Svého jména město Erlabrunn pravděpodobně dosáhlo díky bohatému olšoví u potoka „Erelbrunn“, který v těchto místech ústí do potoka Steinbach. V našem dnešním středu města se začal již v 16. století projevovat snaživý čilý život. Zde v místním potoku „Steinbach“ byla úspěšná rýžoviště. Rýžovaly se zde sutě, písky a drobný štěrk do cínových krupek. Krupky se nazývaly malé krystalky, vyprané a odebrané z říčního štěrku, jednalo se o cínové krystaly. V roce 1616 bylo město Erlabrunn uvedeno jako cínový důl.
První osidlování začalo prokazatelně roku 1652 s výstavbou starého domu „Täumerhaus“, který sloužil jako zápisna a stoupovna. K osídlovacímu boomu ale v Erlabrunnu nedošlo, protože zde zkrátka chyběl hospodářský základ. Chudé půdy a drsné klima zde nevytvořily výhodné podmínky pro hospodářství, řemeslníkům zde chyběl odbyt. Naděje přišla se založením dřevěných mlýnů a brusíren dřeva v 19. století. Až do druhé světové války se toto město skládalo pouze ze sedmi domů a dvacetišesti obyvatel.
Velká změna přišla pro Erlabrunn s uranovým hutnictvím. SAG Wismut (státní akciová společnost) si vybrala toto město jako stanoviště pro nemocnici, která sloužila horníkům a pracovníkům v báňském průmyslu. Po desetiměsíční době výstavby zde dne 8.5.1951 proběhlo slavnostní zahájení. Horníci byli ještě ubytováni v barácích, takže zde v krátké době byla napěchována tři sídliště. Vznikla zde početná přídavná zařízení jako prádelna, kotelna, kulturní dům a škola. Místní lidé z Erlabrunnu a z městečka Steinheidel našli práci převážně v nemocnici, která byla brzy známá i mimo území Krušných hor.
Společenský převrat po změně 1990 vedl ke strukturálním změnám. Aby nemocnice přežila, musela být jako největší zaměstnavatel v regionu, v nejkratší možné době přetvořena na výkonné hospodářsky prosperující zařízení. Z města zmizely staré budovy, nové byly zřízeny. A tak se nenadále změnila celá konfigurace města. Vzniklo zde vlastní malé tržiště, u kterého stojí nově postavený hotel „Alte Schleiferei – Stará brusírna“. Město Erlabrunn je každý den navštěvováno mnoha turisty, kteří zde v hotelu tráví dovolenou, nebo vyhledávají naši moderní výkonnou kliniku.
Obzvláště pozoruhodné je toto město v adventním času. Celý Erlabrunn se promění v „Krušnohorskou světnici“ s pyramidami, světelnými oblouky, s vyřezávanými postavami v životní velikosti, vánočními jesličkami a mnoha osvětlenými sněhovými krystaly.
Obec Erlabrunn se svou částí města Steinheidel byla 1. července 2005 přiřazena k obci Breitenbrunn.
